Prožíváme jenom další z ekonomických krizí, nebo nás čeká zásadní proměna?

Poslední dobou je velmi komplikované orientovat se v rychlém sledu událostí, kde jedna neskončí a druhá začne. Jedno se dá odvodit: čeká nás velmi turbulentní a nejisté období.

Začalo to úvěrovou krizí ve Spojených státech, která přerostla v krizi bankovní a finanční, následovala rozpočtová krize některých členů eurozóny, která eskalovala řeckou krizí. 

Do toho válečné konflikty a projevy nestability – tzv. „arabské jaro“, konflikt na Ukrajině, v Sýrii, v Jemenu, situace v Turecku, nepokojná situace v některých městech USA. To vše je korunováno migrační vlnou a nedávnými teroristickými útoky. 

K tomu se poslední dobou začínají objevovat zprávy o špatné situaci německých a italských bank. Všechno, co jsme se v minulosti učili, jako by nyní neplatilo, vše, co jsme považovali za silné a dobré, má nyní trhliny. Je to všechno jen nešťastné období jednoho ekonomického cyklu, nebo jsme svědky něčeho hlubšího?

Děje se něco převratného?

Vzpomínám, jak mi jeden Američan, který pracoval na vysokém postu v jedné newyorské investiční bance, na konci roku v letadle řekl: „Vůbec nejsem schopen popsat, co se děje a fakt ani sám nevím, co klientům poradit. Podle mne se děje něco hlubšího, jakési ekonomicko-politicko-mocenské přeskupování současného světového uspořádání, nějaký skrytý boj nebo pokus o zvrat, jinak si neumím vysvětlit, proč se všichni chovají nelogicky jako blázni. To, co je v médiích prezentováno jako dobré a správné, tak ve skutečnosti být nemusí. Prostě si myslím, že jde o něco velkého, akorát, že nemáme informace, respektive je nám v médiích servírována pouze povrchní, mnohdy zkreslená porce informací. Až čas možná ukáže, o co tady šlo a my se jen musíme modlit, abychom do té doby žili životy, na které jsme zvyklí a osobně se nás to dramaticky nedotklo.“ 

Velmi často si na slova tohoto Američana vzpomenu, i já jsem ze současné situace znepokojen a co je ještě horší, stejně tak jako drtivá většina ostatních, nemám ani důvěru v řešení, která jsou jako řešení současných problémů prezentována. Špatně se mi odhadují rizika, která se týkají mého bezprostředního rodinného okolí, natož rizika firmy.

Rizika vyžadují i etiku

Řízení rizik vůbec není jen nudnou disciplínou, ale naopak velmi holistický přístup, jehož úkolem je zajistit, aby firma využila veškerý potenciál a zároveň eliminovala či snížila negativní dopady. Vyžaduje znalosti, zkušenosti, schopnost předvídat a analyzovat a ve své podstatě se podobá úspěšné šachové hře. Nejen v oblasti řízení, ale zejména v oblasti managementu je však ještě jedná velmi důležitá věc a tou je etika a morálka.

V roce 1844 přijel Henry Lehman do Ameriky a založil obchod s bavlnou, který se postupně vyvinul ve špičkovou investiční banku známou jako Lehman Brothers, která byla úspěšná celých 164 let, během kterých určitě neměla vždy na růžích ustláno. Ohromným nasazením, obezřetností a schopností jejího vedení vždy vše přežila, dokonce i velkou krizi v roce 1929, a dále se rozvíjela.

15. září 2008 vyhlásil její ředitel Dick Fuld bankrot a ukončil tak jednu velkou kapitolu amerických i světových dějin finančního bankovnictví. Tato událost měla nedozírné následky pro finanční trhy, národní ekonomiky a v neposlední řadě i životy lidí.

Dick Fuld rozhodně nebyl nevzdělaným či nezkušeným manažerem, zásadně však podcenil řízení rizik, neuposlechl varování a morálně selhal. S ním selhal i celý kontrolní aparát USA a to v žádném případě jen v oblasti Lehman Brothers, ale v celé té šílené úvěrové etapě, kdy dostával hypotéku kdekdo, celé se to ještě balíčkovalo a prodávalo jako investice a pojišťovna AIG tento brak ještě pojistila. 

Čeká nás nová krize Lehman Brothers?

Myslel jsem si, že se finanční trh poučí z této neblahé události, ale bohužel tomu tak není. Nyní se na scéně objevují „noví Lehman Brothers“ v podobě Deutsche Bank,  bývalého symbolu německé finanční stability a Monte dei Paschi di Siena, velká italská banka a snad nestarší banka v Evropě. Dopad problémů těchto bank může odstartovat v Evropě krizi, kterou tento kontinent dlouho nepamatuje. Žasnu nad takovou liknavostí managementu a ještě více dohledových orgánů.

Z tohoto důvodu považuji vysoký morální kredit, etiku, rozvážnost, společenskou odpovědnost, sociální empatii, férovost, solidnost a zodpovědný přístup za svěřený mandát za stěžejní součást předpokladů nejen pro řízení firem, ale i států a jejich institucí. Představitel každé firmy, instituce, resortu či státu by si měl stále opakovat jako mantru, že jeho primární odpovědnost je výhradně vůči zaměstnancům, klientům, vlastníkům a občanům a že veškeré kroky by měly směřovat k ochraně zájmů jmenovaných. 

Globální chaos versus islámská stabilita

Největší problém v současném řízení rizik spatřuji v sofistikovanosti a netransparentnosti finančních instrumentů, zejména derivátů umocněných finanční pákou, jejich přítomnost v portfoliích bank a propojení bankovního sektoru v rámci globalizace. Ohromným problémem je dále úvěrová politika bank. K tomu všemu ještě rozpočtová nekázeň evropských států, těžkopádnost a nejistá budoucnost Evropské unie, zhoršující se bezpečnostní situace v Evropě i ve světě atd. To vše vytváří velmi obtížný prostor pro řízení rizik, neboť vývoj je obtížně odhadnutelný. Nemluvě o novátorských instrumentech jako je kvantitativní uvolňování, o kterém nikdo neví, co v budoucnu skutečně přinese nebo zkreslující vliv evropských dotací na HDP.

Zajímavé je, že nyní tolik skloňovaný islám ve svém pojetí bankovnictví a finančních služeb instrumenty, které nám působí takové potíže a které byly i důvodem vzniku mnoha krizí, v podstatě zakazuje. Neumožňuje investice do věcí, se kterými se neváže reálná hodnota, zakazuje spekulace, lichvu, úroky atd. Žádná z minulých krizí se islámských bank nedotkla. V žádném případě tady nechci propagovat islámské bankovnictví, ale jsem přesvědčen, že ekonomika založená na výrobě, zemědělství, rozumném nastavení úrovně sociálního státu je lepší, než ekonomika založená na terciární sféře. Samozřejmě, že i my jsem to propásli a z našich podniků už nám toho moc nezůstalo a z Česka se stala otevřená, silně závislá, spotřební ekonomika.  

Na základě událostí posledního období si myslím, že nás čeká velmi turbulentní a nejisté období.